13. Kurz Linuxu - DOS a Windows pod Linuxem

    M$-DOS a M$-Windows pod Linuxem

    ===============================



Možná vás název dnešní lekce trochu zarazil a ptáte se, co je to za

pitomost. Odpovídám, že to není pitomost. Několik autorů linuxových

programů si totiž uvědomilo, že, i když si někdo nainstaluje Linux,

stále (nebo aspoň nějakou dobu) by rád používal své staré programy pro

DOS nebo Windows. A tak se oni programátoři zamysleli a vytvořili dva

programy.



První z nich je "dosemu", což je emulátor DOSu (to je trochu nepřesné,

protože se emuluje pouze počítač v reálném módu a DOS musíte dodat

sami). Než je ale možné si vůbec pustit nějaký DOSovský program,

je nutné provést několik kroků.

Nejdříve si musíme samozřejmě balík s "dosemu" nainstalovat. To nechám

zcela na vás, protože to záleží na distribuci, kterou používáte, a

typu balíku, který se vám podařilo sehnat.

V druhém kroku budeme potřebovat startovací(!) disketu se systémem

DOS. Tu vložíme do mechaniky (koneckonců kam jinam bychom ji mohli

vložit :-) a zadáme následující příkaz:



     dos -A



Ten způsobí, že si emulátor načte systém z diskety v mechanice "A:"

(možná bych měl raději psát "/dev/fd0", neboť jsme pod Linuxem).

Pak je nutné přenést systémové soubory na připravený disk "C:", což je

pod Linuxem soubor o délce přibližně 1MB. K přenosu použijeme známou

DOSovskou utilitu "sys".

Jako poslední je nutné upravit konfiguraci. Na disku "C:" jsou už

totiž připraveny soubory "autoexec.bat" a "config.sys". Navíc je

přiloženo několik prográmků, které pomáhají DOSu "překládat" některé

Linuxové věci (jako například myš).

Další konfigurační soubor je "/etc/dosemu/conf" (nebo

"/etc/dosemu.conf"), kde se dají dostavit různé věci týkající se

vybavení vašeho počítače (například typ videokarty, myši, atd.).

V druhém souboru "/etc/dosemu/users" (nebo "/etc/dosemu.users") můžete

nastavit, kteří uživatelé mají mít k DOSu přístup.

A tím je prakticky hotovo.



Druhý program, který emuluje prostředí M$-Windows, se jmenuje "wine".

Název je zkratkou, ale její význam není jednoznačný. První význam je

"WINdows Emulator", což je jasné. Trochu matoucí je druhý výklad,

který uvádí, že "Wine Is Not Emulator". Ač je to divné, tak oba

významy mají pravdu. Autoři opravdu chtějí vytvořit kompletní emulátor,

ale zatím je k emulaci potřeba samostatná instalace M$-Windows.

Samotnému spuštění ale, stejně jako u "dosemu", musí předcházet úprava

konfiguračního souboru (zde je pouze jeden) "/etc/wine.conf". Ten je

uspořádán ve stylu windowsovských "ini"-souborů a díky tomu (nebo tomu

navzdory) je dobře srozumitelný i pro smrtelníka.

A když jsme nastavování dokončili, můžeme zkusit emulátor spustit.

Spuští se z X-Window a xtermu příkazem:



     wine -winver  ""



Jak je vidět z použítí přepínače "-winver", umí "wine" spouštět

několik verzí M$-Windows. Zatím (neboť na "wine" se stále pracuje)

existují možnosti: win31, win95 a nt351.

Pokud se nám nelíbí, že windowsovský program jaksi nedodržuje princip

virtuálních ploch, můžeme použít přepínač "-managed". Okna pak budou

spravována X-Window. Závadou (možná už odtraněnou, protože moje verze

je rok stará) je, že se pak chybně překreslují, nebo spíše

nepřekreslují obsahy oken (ale jen těch, která patří "wine").

Existuje dokonce i přepínač "-language", který dovoluje nastavit jazyk,

kterým s vámi má program (nevím jestli "wine" nebo windows)

komunikovat. Jednou z možností je dokonce i "Cz" pro češtinu.



A to by bylo o emulátorech asi tak všechno. Samozřejmě manuálové

stránky "dosemu" i "wine" jsou vám plně k dispozici.