11.2 Kurz Linuxu - Konfigurace a preklad jadra a modulu

   Konfigurace a překlad jádra a modulů

   ====================================



Když jsme uspěšně dokončili přípravu, můžeme se vrhnout na konfiguraci

jádra. Všechny další úkony se budou odehrávat v adresáři

"/usr/src/linux".



Existují tři způsoby jak nakonfigurovat jádro. První z nich je

nejelegantnější, ale požaduje fungující XWindows. Spouští se, nejlépe

z okna xtermu, příkazem:



          make xconfig

	  

Po chvilce překladu (jejíž délka zavisí přímo úměrně na výkonu vašeho

počítače) se na obrazovce objeví okno, kde jsou jednotlivé části

konfigurace rozděleny do kategorií. Po vybrání některé kategorie se

otevře další okno, ve kterém už lze nastavovat jednotlivé parametry.

U většiny položek jsou tři volby, ale ne všechny je možné zvolit.

Vždycky se dá vybrat buď "y" jako ano, nebo "n" jako ne. Třetí volba

"m" znamená, že se daná položka má přeložit jako modul. Ke každé

položce je též k dispozici nápověda (nebo k valné většině). Je sice

v angličtině, ale i s malou znalostí tohoto jazyka a počítačového

slangu se dozvíte vše potřebné.

Druhou možností, jak nakonfigurovat jádro, je příkaz:



          make menuconfig



který umožňuje konfigurovat jádro prostřednictvím menu v textovém

režimu. Ovládání je podobné předchozímu. I zde je k dispozici help.

Pokud všechno selže, zbývá třetí cesta. Příkaz:



          make config

	  

odstartuje sérii otázek, které se týkají hardwaru vašeho počítače.

Pokud budete v nastavovat adresu pro nějaké zařízení, nezapomeňte ji

uvést v hexadecimálním tvaru (tj. 0x2f8).



Když jsme dokončili nastavování (což může trvat i pár hodin), spustíme

doporučený příkaz:



          make dep; make clean

	  

Tím dáme jádru na srozuměnou, které věci se mají přeložit přímo do

jádra, a co se má přeložit jako modul. To završí malý úklid.



Následujícím krokem je překlad jádra. Příkaz závisí na tom, kam chceme

výsledek umístit. Pro vytvoření testovací diskety s novým jádrem

zadáme:



          make bzdisk

	  

Pokud používáme zavaděč LILO, můžeme zadat:



          make bzlilo



To způsobí, že se po dokončení překladu spustí program "lilo" a jádro

se zkopíruje do kořenového adresáře.

Pokud nám stačí jen přeložit jádro (nepoužíváme LILO apod.), zadáme:



          make bzImage



V tomto případě najdeme přeložené jádro v adresáři "arch/i386/boot".



Když jsme přeložili jádro, zbývaji nám ještě moduly. K tomu slouži

příkaz:



          make modules



Pokud se neobjeví žádné chyby (a to by neměly), můžeme moduly

nainstalovat příkazem:



          make modules_install



Moduly se instalují do adresáře "/lib/modules/verze_jadra".



Tím je všechno potřebné hotovo a můžeme si naše nové jádro vyzkoušet.

Pokud i to proběhne bez problémů, můžeme po sobě ještě trochu uklidit.

V adresáři "/usr/src/linux" zadáme příkaz:



          make clean

	  

Pokud nechceme nechat nic náhodě, můžeme použít příkaz:



          make mrproper



Rozdíl mezi těmito dvěma příkazy spočívá v tom, že příkaz "clean"

odstraní pouze meziprodukty překladu (soubory s příponou ".o"),

zatímco příkaz "mrproper" smaže všechno včetně vámi nastavené

konfigurace.



Na závěr můžeme smazat staré jádro, které už nebudeme potřebovat, a

také adresář se starými moduly, které by už jenom překážely.