10. Kurz Linuxu - Zavadec Linuxu LILO

    Zavadeč Linuxu LILO

    ===================



Aby počítač při startu věděl, kde na disku má hledat systémové

soubory, je na prvním sektoru disku uložen speciální záznam (tzv.

Master Boot Record - MBR). V systémech firmy Micro$oft je tento záznam

degradován na pouhý automatický zavaděč prvního programu a jakékoliv

širší využití (jako třeba zavádění více systémů) je ponecháno bez

povšimnutí.

Ne tak v Linuxu. Program "lilo", který má zaváděcí záznam na starosti,

sice lze nastavit tak, aby pouze zaváděl Linux, ale to by bylo velké

podcenění všech možností tohoto prográmku. Tento program dokáže

připravit záznam tak, aby pracovat jako tzv. Boot Manager

(že by Správce zavádění?).

S nastavováním prográmku "lilo" jste se už určitě setkali, i když

o tom ani nevíte. Je totiž součástí instalace. I zde se ale občas

stane, že potřebujeme něco upravit, aby to vyhovovalo právě našemu

počítači. Nutné je to hlavně při kompilaci nového jádra (což si

popíšeme příště).



Celá konfigurace, podle které se program "lilo" řídí, je uložena v

souboru "/etc/lilo.conf". Obsah tohoto souboru může vypadat třeba

takto:



          boot = /dev/hda

          prompt

          timeout = 50



          other = /dev/hda3

            label = dos

            table = /dev/hda



          image = /vmlinuz

            label = linux

            root = /dev/hda1

            read-only



A co že to vlastně znamená? V prvním bloku jsou uvedeny obecné

informace nebo věci platné pro všechny volby.

Proměnná "boot" udává zařízení, na kterém se nachází zaváděcí sektor.

Příkaz "prompt" říká, že se má čekat na vstup z klávesnice po určenou

dobu. Není-li uveden, bude umožněn výběr, až po stisku určité klávesy.

Dobu, po kterou se má čekat, je možné nastavit proměnou "timeout". Čas

se udává v desetinách vteřin.

V této sekci se může vyskytnout i proměnná "install", která udává

soubor, který obsahuje data zaváděcího sektoru. Zaváděcí sektor se pak

tímto souborem přepíše.

Poslední proměnnou, kterou zde zmíním, je proměnná "default", která

udává název systému (nebo diskového oddílu), který se bude startovat

automaticky. Pokud není uvedena, spouští se systém, který je uveden

jako první.



Pak následují sekce jednotlivých oddílů (nebo systémů). Každá sekce je

uvozena proměnnou "image" nebo "other". První ukazuje na jádro, které

se má načíst, druhá pak na zařízení s jiným systémem, kterému je pak

předáno řízení.

Proměnná "label" udává název pro daný systém nebo oddíl. Při startu

počítače pak ovlivňujete zavádění právě zadáním tohoto názvu.

Je-li třeba zadat pro jeden oddíl druhý název, použijte proměnnou

"alias".

Proměnná "table" je důležitá právě pro zavádění jiného systému. Určuje

zařízení, na kterém je umístěna tabulka oddílů (partition table)

daného systému.

Proměnná "root" udává, které zařízení se má připojit (namountovat)

jako kořenové. Toto zařízení nemusí mít vůbec nic společného s tím,

které obsahuje zaváděné jádro. To dovoluje například obcházet omezení

8GB, za kterými už není současný BIOS schopen číst. Dělá se to tak, že

se jádro umístí do malého oddílu (asi 1-2MB), který je před onou

hranicí a hlavní oddíl (specifikovaný promennou "root") pak může

klidně ležet až za ní. Onen krátký oddíl pak připojíme do adresáře

"/boot" pomocí záznamu v souboru "/etc/fstab" (což jsme probírali

v některé z minulých lekcí).

Příkaz "read-only" určuje, že se má dané zařízení připojit jen pro

čtení. Variantou je použití příkazu "read-write". Učel je snad jasný.



Zajímavostí může být, že program "lilo" dovoluje zabezpečit heslem

buď celý počítač (a nahradit tak ochranu, kterou poskytuje BIOS), nebo

jednotlivé oddíly.



A nakonec, když jsme v konfiguračním souboru provedli všechny potřebné

změny, je potřeba spustit program "lilo", aby změny přešly do praxe.



Častým problémem je soužití Linuxu s DOSem a Windows95 na jednom

disku. Pomocí zavaděče LILO je ale možné vyřešit i tento problém a to

následujícím způsobem.

Do souboru "lilo.conf" doplňte sekce pro oddíly, které obsahují systém

M$-DOS a Window95, a do každého oddílu doplňte příkaz "rewrite-table".

Výsledek by mohl vypadat například takto:



          other = /dev/hda1   # tento oddíl obsahuje DOS

            label = dos

            table = /dev/hda

            rewrite-table

  

          other = /dev/hda2   # tento oddíl obsahuje Win95

            label = w95

            table = /dev/hda

            rewrite-table



Příkaz "rewrite-table" způsobí, že, je-li zvolen daný oddíl, přepíše

se tabulka oddílů (partition table) tak, aby tento oddíl byl aktivní.

Pak už stačí jen spustit program "lilo", který změny zapíše na disk.



Možných proměnných a přepínačů, které lze v konfiguračním souboru

uvést, je mnoho. Úplnější přehled můžete najít v manuálové stránce

"lilo.conf". Bližší informace o programu "lilo" najdete též v

manuálových stránkách. Návody jak přizpůsobit Linux pro soužití s

jinými systémy najdete v souborech HOWTO.



PS. Pokud se vám náhodou nelíbí zadávání názvů systému, zkuste balík

    "chos", který místo promptu (hezké české slovo, neníliž pravda)

    vypíše nabídku formou menu. Navíc obsahuje mnoho dalších

    vymožeností včetně konfigurace z XWindows.