8.1 Kurz Linuxu - Soubor printcap

    Soubor printcap

    ===============



Ať chceme nebo nechceme, někdy je potřeba někomu předvést náš textový

výtvor a buď onen člověk nemůže k obrazovce, nebo nemůže obrazovka k

němu. Pak nám nezbývá než nějakým způsobem procedit náš text skrz

tiskárnu na papír. Právě tím, jak dostat text na tiskárnu v Linuxu,

se budeme zabývat v dnešní lekci.



Aby se jednotliví uživatelé o tiskárnu nehádali, je mezi ně vložena

fronta (tzv. spooler), kde se dokumenty shromažďují a po jednom

posílají na tiskárnu. Přímý přístup k tiskárně má jen uživatel "root",

ale zneužívat jeho práv k vytištění souboru by mohlo být až nebezpečné.

Přímý přístup je vhodné využít maximálně k otestování konfigurace.

Na druhou stranu je to právě uživatel "root", který musí (nebo lépe by

měl, protože ostatní uživatelé nemohou) nakonfigurovat tiskárnu (a to

nejlépe tak, že správně).



Nastavení tiskárny je uloženo v souboru "/etc/printcap" a záznam v

tomto souboru vypadá asi takto:



     ljet|lp|ps|PostScript|600dpi 20MB memory|local|LPT1|:

           :lp=/dev/lp1:rw:

	   :sd=/var/spool/lpd/ljet4:mx#0:mc#0:pl#72:pw#85:

	   :lf=/var/log/lpd-errs:if=/usr/local/cap/ljet4:



Napoprvé to vypadá hrůzostrašně. Abychom se v tom trochu vyznali,

popíšeme si nyní formát tohoto záznamu.

Prvním pravidlem pro syntaxi tohoto souboru je, že každý řádek

definuje jednu tiskárnu. To může znít trochu divně, neboť náš příklad

je jediná definice a má čtyři řádky. Znak backslash "" zde totiž

znamená, že definice pokračuje na dalším řádku.

Jednotlivé položky se oddělují dvojtečkou ":".



Teď se pustíme do popisu jednotlivých položek.

První položkou záznamu je vždy jméno tiskárny. Těch může být i víc,

pak se oddělují svislou čarou "|". Implicitní tiskárnu můžete nastavit

tak, že jí dáte jméno "lp". Nedoporučuje se, aby to bylo první jméno v

seznamu.

Proměnná "lp" udává zařízení, ke kterému je tiskárna připojena. V

našem příkladu je to zařízení "/dev/lp1", které představuje druhý

paralelní port. (POZOR! Ten je na adrese 0x378, tedy LPT1.) Tato

proměnná musí být nastavena v každé definici.

"rw" znamená, že tiskárna (ale i port) umí komunikovat oběma směry.

Proměnná "sd" specifikuje adresář, kde se budou skladovat dokumenty

pro tuto tiskárnu. Měl by to být podobný adresář, jaký je uveden v

našem příkladu (tak hradu nebo hradě?). Nedoporučuje se, aby se

adresář jmenoval "/var/spool/lpd/lp", i když je tiskárna nastavena

jako implicitní.

Parametr "mx" udává maximální velikost úlohy. Nulová velikost znamená

bez omezení.

Proměnná "mc" nastavuje maximální počet kopií. A opět nulová hodnota

znamená bez omezení.

Proměnná "pl" specifikuje délku stránky v řádkách.

Proměnná "pw" nastavuje šířku stránky ve znacích.

Parametr "lf" udává soubor, do kterého se budou zapisovat chybová

hlášení (log-file).

A poslední proměnná "if" nastavuje tzv. vstupní filtr.



Možných parametrů je samozřejmě mnohem víc (v knize "Používáme Linux",

ze které to opisuji, zabírá jejich částečný výčet dvě stránky). Abych

to zbytečně neprotahoval, odkážu vás na manuálovou stránku souboru

"printcap", kde najdete úplný seznam parametrů.



Ještě bych se ale měl zmínit o filtrech. Filtr je vlastně program,

který má za úkol upravit dokument tak, aby jej tiskárna mohla

vytisknout.

Mějme například jehličkovou tiskárnu EPSON, která umí pracovat jen ve

dvou režimech - text nebo grafika. Tiskneme-li tedy holý text, můžeme

soubor odeslat rovnou na tiskárnu. Chceme-li ale vytisknout například

soubor PostScript (což je textový soubor s popisem stránky),

potřebujeme program, který tento soubor transformuje do grafických

příkazů naší tiskárny (pravděpodobně program "GhostScript"). Dalším

problematickým formátem pro naší tiskárnu bude formát "dvi" (což je

produkt systému TeX). Ten je nejprve třeba transformovat do formátu

PostScript, pak předchozím způsobem převést do příkazů tiskárny a

teprve pak se může tisknout.

Tento problém je možné vyřešit například uvedením tří tiskáren (které

budou vlastně tiskárna jedna), které se budou lišit jen použitým

filtrem a tedy formátem souboru, který jsou schopny spracovat.

Druhou možností je použití tzv. magických filtrů. To jsou programy,

které dokáží podle vstupních dat usoudit, jaký filtr je třeba. Takovým

filtrem je například program "nenscript". Nevýhodou tohoto filtru je,

že na formát souboru usuzuje jen podle prvních dvou znaků. Najde-li

tedy znaky "%!", použije filtr pro PostScript. Lze si ale celkem

jednoduše představit PostScriptový soubor, který začíná jinými znaky,

a nebo například textový soubor, který má jako první právě znaky "%!".

Naštěstí existuje magických filtrů více a většina z nich se nedá tak

snadno ošidit.



Příště si ukážeme, jak si nasavení ověřit, a podíváme se, kterými

příkazy se spravuje tisková fronta.