archeolog.cz: Obří Hrad Keltské oppidum Stradonice Habrůvka, jeskyně Býčí skála pravěk datace, časová osa, pravěké dějiny
Apple iPad Smart Case šedá - Samsung Galaxy Tab 10.1 černé - Samsung Galaxy Tab 10.1 bíle - Puzdro Asus Eee Pad Versa černé - Pouzdro Apple iPad Smart Cover černé - Pouzdro POINT OF VIEW Mobii 7" černé - Pouzdro ZTE V9C-1 černé - Pouzdro Google Nexus 7 oražové - Pouzdro Google Nexus 7 šedé - Pouzdro Samsung Galaxy Note 10.1 bíle - Pouzdro Samsung Galaxy Note 10.1 černé
   Témata: Home

Výlety

Foto

Technika

Výhledy

Cestování

K zamyšlení


LINUX4ALL archiv

Na webu

Pobavení

Příroda

Report, Dokument

Sport

5.1 Kurz Linuxu - Prikazy mount a umount

- STEFi - 2000-12-31 10:00:00
Tento serial o Linuxu byl vytvoren Milanem Cermakem v roce 2000 a s jeho svolenim zverejnen na strankach linux4all.misto.cz......


Příkazy mount a umount
======================

Jaké asi musí být zděšení člověka, který poprvé usedne k Linuxu a v
hrůze zjistí, že tu nejsou žádné mechaniky A, B ani C natož D? Tento
stav je vcelku pochopitelný u někoho, kdo byl od útlého mládí
vychováván na systémech firmy Micro$oft.
V systému Linux jsou totiž všechny mechaniky organizovány do jediného
stromu, do jehož jednotlivých větví se připojují. Běžné místo, kde se
dá najít například CD-ROMka, je v adresáři "/mnt/cdrom" nebo "/cdrom".
Druhý úžas uživatele následuje ve chvíli, kdy vloží do mechaniky CD a
zjistí, že se v takovémto adresáři vůbec nic nezměnilo (tj. zůstal
úplně prázdný). Ono je totiž nutné systému říct, že tam vůbec nějaké
CD je.
Pro takovéto činnosti (týkající se disket a CD, nebo i jiných věcí -
- třeba ZIPu) existuje příkaz (nebo spíše program) "mount", který
připojí zvolenou mechaniku do dané větve adresářového stromu.
Disketovou mechaniku, označenou pod M$-DOSem A:, připojíme
následujícím příkazem:

mount -t msdos /dev/fd0 /mnt/floppy

Možná to vypadá děsivě, aspoň mně to tak napoprvé připadalo, ale
je to celkem jednoduché. Znamená to, že po programu "mount" chceme,
aby do větve "/mnt/floppy" (která musí existovat!) připojil zařízení
"/dev/fd0" (což je první disketová mechanika), na které je souborový
systém msdos-fat (parametry "-t msdos").
Označení "/dev/fd0" je speciální soubor. Kdybyste se podívali do
adresáře "/dev", tak tam najdete spoustu podobných souborů, které
sice mají nulovou délku, ale systém z nich dokáže zjistit, o jaké
zařízení jde. Neptejte se mě jak (to by bylo na samostatnou
kapitolu). Význam některých souborů je v nasledující tabulce.

/dev/fd0 První disketová mechanika
/dev/fd1 Druhá disketová mechanika
/dev/hda První IDE disk (Master na prvním IDE)
/dev/hda1 První primární oddíl na prvním IDE disku
/dev/hda2 Druhý primární oddíl na prvním IDE disku
/dev/hda5 První rozšířený oddíl na prvním IDE disku
/dev/hda6 Druhý rozšířený oddíl na prvním IDE disku
/dev/hdb Druhý IDE disk (Slave na prvním IDE)
/dev/hdc Tretí IDE disk (Master na druhém IDE)
/dev/sda První SCSI disk
/dev/sda1 První primární oddíl na prvním SCSI disku
/dev/sda2 Druhý primární oddíl na prvním SCSI disku
/dev/sdb Druhý SCSI disk
:
:

A tak dál. Myslím, ze systém je jasný. Jednotku CD-ROM, která je
(dejme tomu) "/dev/hdc", můžeme tedy připojit příkazem:

mount -t iso9660 /dev/hdc /mnt/cdrom

kde "iso9660" je souborový systém používaný pro datová CD.
Podobně můžeme připojit partition "/dev/hda2" s Windows 95, třeba do
"/mnt/Windows":

mount -t vfat /dev/hda2 /mnt/Windows

a máme přístup k windowsovskému disku včetně dlouhých jmen.

Druhou věcí, kterou je pod Linuxem v souvislosti s disky a
mechanikami, nutné dělat, je nezapomenout je odpojit před vyjmutím
z mechaniky. To je kritické zvlaště u disketových mechanik, kde
můžeme disketu bez problémů a bez odpojení vyjmout. U CD to nejde,
protože Linux si mechaniku zamkne a dokud ji neodpojíte, tak se
prostě k CD nedostanete. U disket jde hlavně o to, že Linux má
bufferovaný (jak já nenavidím přejatá slova) zápis a naší neopatrnou
činností bychom mohli o data přijít.
Takže, dříve než disketu vyjmeme z mechaniky, jí odpojíme příkazem
"umount":

umount /dev/fd0

Tady už nejsou potřeba žádné další údaje, neboť Linux si vede přesnou
evidenci připojených mechanik.

Bufferovaní je taky důvod, proč je nutné Linux (a nejen ten) spravně
ukončit. Nějaká data, určená k zápisu, by totiž ještě mohla být
v paměti, a my bychom tím, že počítač prostě vypneme, o ně mohli
přijít.

Další informace o programech "mount" a "umount" můžete najít v
manuálových stránkách.
STEFi (c) 2004 - stefi [at] netdev [dot] cz
Pokud chcete zde publikované materiály použít, prosím, informujte mě. If you wish to use these published materials, please, let me know.
0.011 sec