3.1 Kurz Linuxu - Zakladni prikazy pro praci se soubory

    Základní příkazy pro práci se soubory

    =====================================



Po té, co jsme systém uspěšně nainstalovali (což v některých

případech může znamenat i tři nebo čtyři instalace), můžeme začít se

systémem pracovat. Vzhledem k tomu, že v unixových systémech

(a potažmo i v Linuxu) brán velký zřetel na bezpečnost uložených dat,

musíme se nejdříve do systému přihlásit.

Jediný uživatel, který má hned po instalaci na systému konto je

administrátor (tím jste samozřejmě vy), který má jméno "root".

Některé instalace (Debian, u RedHatu si nejsem jistý) umožní založit

běžné uživatelské konto, jako poslední krok instalace. Po zadání

jména požaduje systém ještě heslo (ale proč vám to vykládám, když se

všichni umíte přihlásit na FELIS).



Tak jsme se přihlásili, a vidíme příkazovou řádku. Co můžeme dělat

dál? Můžeme si třeba vypsat obsah adresáře. Ovšem ne příkazem "dir",

ale příkazem "ls" jako LiSt. A pravdepodobně se neobjeví nic jiného

než další příkazová řádka. To ovšem neznamená, že tam žádné soubory

nejsou. Jsou jenom skryté (potvory). Úplný výpis adresáře včetně

skrytých souborů získáme příkazem:



         ls -la



což znamená "list long all". Tím získáme kompletní výpis, který bude

vypadat zhruba následovně:



total 5

drwx------   2 root     root         1024 Jan 30 19:45 .

drwxr-xr-x   3 root     root         1024 Jan 28 22:00 ..

-rw-r--r--   1 root     root          208 Feb 23  1998 .bash_profile

-rw-r--r--   1 root     root          307 Dec 20 11:46 .bashrc



Skryté soubory, jak je vidět z porovnání výpisů, se neoznačují

nějakým speciálním atributem (jako v M$-DOSu), ale pouze tím, že mají

jako první znak tečku.

Co znamenaji jednotlivé položky? První je typ souboru a přístupová

práva, pak je počet odkazů na soubor, skupina vlastníka, vlastník a

zbytek už je snad jasný (délka, datum, čas a název).

Typ souboru (jak je vidět) je buď "d", pokud jde o adresář, nebo "-",

pokud jde o normální soubor. Existují ještě tři další typy souboru,

ale ty probereme později.

Přístupová práva (řetězec "rwxr-xr-x") určují práva pro čtení ("r"),

zápis ("w") a spuštění ("x") a nastavují se pro vlastníka, skupinu a

zbytek světa. Právo "x" v případě adresáře neznamená spuštění, ale

povolení vstupu do adresáře.



Jak už bylo řečeno (resp. napsáno), existuje celkem pět různých typů

souboru. Jedním z nich je typ "l" neboli "link". Je to speciální typ

souboru, který funguje jako odkaz na jiný soubor. Můžeme pak systém

jednoduše přesvedčit o tom, že nějaký soubor je na několika místech

současně. Pro zakládání těchto odkazů existuje příkaz "ln" ("LiNk" -

- kdo by to řekl?). Pro založení nového odkazu tedy napíšeme:



         ln -s  



Parametr "-s" udává, že chceme založit tzv. symbolický odkaz.

Existuje totiž ještě jeden typ odkazu tzv. "hard-links". Ty se

přestávají používat a většinou se už nevyskytují.



To by byly hlavní odlišnosti od systému M$-DOS. Ostatní příkazy

(hlavně ty základní) mají buď stejné nazvy nebo se dají snadno

odvodit. Takže funkce příkazu "cd", "mkdir", "rmdir" tady vykládat

nemusím. Měl bych ale upozornit, že mazání se neprovádí příkazem

"del", ale příkazem "rm" (jako "ReMove"). Užitečný může být i příkaz

"pwd" (Present Working Directory), který vypíše aktuální adresář.



Aby se uživatel nemusel namáhat se spoustou příkazů, objevil se i v

Linuxu manažér souboru. Jmenuje se Midnight Commander a (jak název

napovídá) je obdobou DOSovského Norton Commanderu. Nebudu ho zde

popisovat, prohlédněte si ho sami. Ještě bych měl napsat, že se

spouští příkazem "mc". Při prvním spuštění vypisuje program několik

hlášek, ale ty je možné čile ignorovat.



Na závěr bych chtěl upozornit na program "man", který umožňuje

prohlížení manuálových stránek. Spouští se příkazem:



         man 



Je samozřejmě možné vyžádat si manuálovou stránku programu "man":



         man man



Na manualové stránky se budu v dalších lekcích často odkazovat.