9. Kurz Linuxu - Prikazove interpretery

    Příkazové interpretery

    ======================



Každý příkazový interpreter se projevuje tak, že vypisuje příkazový

řádek a plní uživatelovy příkazy. Z toho je možné odvodit, že

příkazovým interpreterem je například "command.com" v systému M$-DOS,

nebo ta věc, co se objeví po příhlášení do Linuxu. Úmyslně neříkám

(nebo spíše nepíšu), která věc to je, neboť v Linuxu je na výběr

několik příkazových interpreterů.



Těmi základními (a ve většině případů nutnými) jsou "bash"

(Bourne-Again Shell) a "tcsh" (Turbo-C Shell). "Bash" vychází

z původního Unixového interpreteru "sh" a je základním interpreterem

distribucí RedHat a Debian. Musí být nainstalován, protože většina

skriptů je psána právě pro něj. "Tcsh" je vylepšený interpreter "csh"

(C Shell). Jeho název vychází z toho, že syntaxe jeho příkazů je velmi

podobná jazyku C.



Teď si možná řeknete, v čem se mohou dva příkazové intepretery tak

lišit, když "command.com" zvládá maximálně smyčky přes výčet souborů

a rozhodování podle existence souboru nebo hodnoty parametru. Odpovědí

je, že to sice ovládají oba interpretery také, ale umí toho ještě

daleko víc. Například proměnné nebo definice funkcí nebo větvení a to

jak příkazem "if" tak i příkazem "case" (funkce odpovídá

stejnojmennému příkazu v jazyce Pascal). Jsou vlastně takovými malými

programovacími jazyky. Pokud se chcete podívat, jak takový skript

vypadá, podívejte se na startovací skripty do adresáře "/etc/init.d/"

nebo "/etc/rc.d/" (podle toho, který najdete). Další příklady můžete

najít v adresáři "/usr/doc/bash/example" nebo "/usr/doc/tcsh/example".



Jak už jsem napsal v úvodu, příkazových interpreterů pro Linux je

několik (a nejsou to jen ty dva, o kterých jsem se zmínil). Vládne

taková tendence pokrýt shelly celou abecedu. Každopádně už existují

"ash", "bsh" (Bourne Shell - předchůdce "bash"), výše zmíněný "csh",

"ksh" (Korn Shell) a "zsh". Jak je vidět, autoři shellů to berou

poněkud nesystematicky. Existují samozřejmě i tací, kteří tuto

tendenci neuznávají. A tak máme například "pdksh", "sash", "bash"

a "tcsh".



Teď bych se měl zmínit o tom, jak si interpreter vyzkoušet a případně

(pokud se nám líbí) i nastavit jako hlavní.

Vyzkoušení je jednoduché. Vzhledem k tomu, že každý shell je program,

nic nám nebrání si ho prostě z příkazové řádky jiného shellu spustit.

Ukončit by se měl dát příkazem "exit" nebo "quit".

Se změnou základního interpteretu (tedy toho, který se spustí hned po

přihlášení) je to trochu složitější. Pokud jsme superuživatel

(tedy "root"), můžeme to vyřešit editací souboru "/etc/passwd".

Program shellu je uveden jako poslední položka záznamu.

Pokud nejsme superuživatel, musíme ho buď o změnu požádat (což nebývá

nejpříjemnější), nebo použít příkaz "chsh" (CHange SHell).

Spustíme-li tento program bez parametrů, zobrazí se dotaz, který

interpreter si chceme nastavit jako hlavní. Samozřejmě můžeme tento

program použít i jako "root" (je to jistě příjemnější) a pokud jako

parametr přidáme uživatelské jméno, můžeme komukoliv nastavit

jakýkoliv shell.

Jako běžný uživatel máme výběr interpreterů trochu omezen. Jednak

samozřejmě tím, které shelly jsou nainstalovány, a pak také tím, které

shelly nám administrátor dovolí používat. Jejich seznam je uveden

v souboru "/etc/shells".



A na závěr opět poznámka, že ke každému interpreteru existuje (nebo by

měla existovat) též manuálová stránka.